Balada o úplatku

Ivo Jahelka

1. Poslyšte, ševci i dřevorubci,
   baladu truchlivou vo korupci,
   vo jednom dědovi-zemědělci,
   co s kozou rady už nevěděl si,
   bydlel na samotě, měl slámu na botě
   a koza nežrala vod čtvrtka k sobotě,
   zoufalý penzista řek' si, že dojista
   radu mu musí dát internista.

2. Že není ve městě veterina,
   požádá doktora Severína,
   ráno, když umyl si z očí spaní,
   vyrazil do města s močí ranní,
   gatě dal na kšandy a nikoliv ze švandy
   nalil tu kozí moč do láhve vod brandy,
   zárodky potvůrek najde v ní doktůrek,
   myslel si upřímně děda z Hůrek.

3. V čekárně doktora Severína
   angína, průjem a vedle rýma,
   lékaři i sestře Amálii
   líčí děd tu kozí patálii,
   by svou řeč podpořil, v tašku se ponořil
   a vytáh' tu láhev, vo níž jsem hovořil,
   než začal myšlenku, s receptem byl venku,
   vše bylo hotovo za chvilenku.

4. Tu láhev ze stolu už ze zvyku
   schoval si pan doktor do šuplíku,
   až půjde po práci pro hovězí,
   řezníka uplatí, v tom to vězí,
   když přišel do masny, tak bylo vše jasný,
   láhev tam zanechal, no řekněte, copak s ní,
   řezník, ten, člověče, vypije, co teče,
   ať je to po ránu a nebo večer.

5. Sotva však udělat krůček stačil,
   tak řezník, co právě bůček svačil,
   dostal chuť na doušek, svatá pravda,
   rozhod' se, že si z té láhve zavdá,
   polknul jen jeden hlt, měl z toho málem smrt,
   ze dveří vyrazil a hnal se jako chrt,
   napřáh' se vodshora a praštil doktora,
   ten na zem upadnul jak brambora.

6. Řezníku, co byl tak zkorumpován,
   musel být žaludek vypumpován,
   i chudák doktůrek měl toho dost,
   vodvezen byl pak na pohotovost,
   při hlavním líčení oba dva sklíčení
   byli převelice, k base prý klíč není,
   a koza ve chlívku žrala i polívku
   a děda radostně zased' k pívku.