Šípky

Jan Nedvěd

1. Čas šípků prázdných haluzí a suchých trav 
   a nebe modré s větrem studeným jak led 
   a v lukách bloudí zbylí ptáci, křik je zved´  
   to dravci sčítaj´ v polích stíny po stromech 

2. My dávno zvedli sme se s ránem, vždycky je kam jít 
   jak v mlze krásně voní opuštěná trať 
   v tunelech skály pláčou možná možná samotou 
   na stezkách v listí kloužeš, mlčíš si, jen ať 

3.  A mezi stromy holé stráně, tak čisté bez listí 
   meandry potůčků a prostá mravnost řek 
   a vlaky v zablouděných krajinách a zvěř znejistí 
   jen tak se ohlédne, to člověk, ten se lek´

4. = 1.