Sedmkrát

Jan Nedvěd

Bílé jsou prameny dlaní když přivíráš ústa 
A modré jak obloha jarní když neustanou 
Červeně vidí tvá duše když zavolám zůstaň 
a do zlata zbarví se vlasy co zapomenou 
 
R: Chtěl jsem ti tolikrát lásko má říct moje věrná 
   Jsi paprsek ranního slunce na těle mém 
   a na sedmi vzpomínkách na noc se políčko černá 
   si žena a krásná jak louka s podvečerem 
 
Bílé mé pramínky zůstaly na tobe ráno 
a chladily na místech odkud je nesmazal čas 
My leželi dlouho a hledali jak říct si ano 
no málo jsou slova tak málo je na lásku hlas