Šátek

Jan Nedvěd

                                       
Jsou dlouhé noci kdy se hledám kdy mám na pokraji pláč
kdy ústa nepokrytě mlčí až by měli říct proč nač
       
maluju na myšlenky křídla abych mohl letět pryč
         
s tolika lidma nemám společného prostě vůbec nic
jen možná tváře a pár rysů co nám k narození pán Bůh kdysi dal

             
Svoboda není prostě hloupost zbytek úrody a sil
svoboda není jenom můžu je v ní musím abych žil
           
svoboda není spousta peněz ani holek z rohů měst
              
svoboda rozkročená v duši čeká kam ji budeš vést
svoboda umlčená tichem je jak sklenice co letí na dno skal

                     
®: Už jsme se zapomněli modlit večer nechodíme spát
a naše holky dlouho čekaj až jim řeknem slovo rád
            
maličkých nenecháme přijít nějak nám na ně nezbyl čas
            
a vlakům nemáváme šátkem jen tak rukou a pryč zas
a kouř co od nás k nebi letí není od ohňů to cigáro sis dal