Proč

Jan Nedvěd

 
Chtěla si stát na břehu řeky mý
  
v ůdolí chat kde proskládal sem svět
   
chtěla si pít však voda je tak málo
  
kdo umí chtít zná víc než ten kdo má
Svět ranních mlh a vůně z kolejí
  
Sázavou vzplál jen ten kdo z ní pil
   
kdo ruce tisk když scházeli se večer
 
lidé jimž čas pár věcí nesplnil

  
Zčernalý kámen tam kam mířil dým
 
shořelé stráně u Mednických luk
    
a tiché tváře dívek před svítáním
   
prstýnky s řetízkem odložené z ruk
 
Chtěla si znát jak písničky jsem psal
   
kdo mi dal vůli zkomponovat svět
    
svoboda řek a kamenitých strání
 
ta tichá síla neřeknutých vět

    
Lásky co přály bít si pro mně vším
ta vůně touhy nepřikrytých těl
    
a čistá rána do zelených stromů
skrz obětí již rozum neviděl