Luka pod Medníkem

Jan Nedvěd

1. Když má člověk v kapse spoustu let
   a nic neví a vlastně hledá svět,
   tak se mu lehce ještě začíná
   a každý ráno znovu a zas.


2. Lehce přejde každej pláč a vztek,
   nic není tabu, nic není na zámek,
   her, malin nezralejch krásnej čas,
   to každý ráno začne zas.

R: Taky jsem bláznil a utrácel si čas,
   nádherně netušil, že jak voda klouže
   životem, jak hřebenem vlas,
   jak je to dávno ...


3. Na stráních Medníka je spousta chat,
   když někdo stavěl, pomáhal každej chlap
   a ženský vařily a balily prsty,
   to když se někdo do ruky sek'.


4. Večer se sneslo dříví, větve a tak,
   občas nám k práci zahoukal na páru vlak,
   my jako děti dřív jsme museli jít spát,
   hádejte, co se zdálo nám.

R: + jak je to dávno ...