Křížem kráž

Jan Nedvěd

1. A křížem kráž, cesty se motaj, ty važ,
   na kterou, který den a kudy se dáš.
   A křížem kráž, osudy motaj se, znáš,
   někdy tě nakopnou, že bouli máš.
   A když se postavíš a znovu stokrát zdvihneš se sám,
   nikdy tě neporazí žádnej hrom,
   protože když si večer stoupnem, oči do plamenů,
   tam někde u srdce jsme zase v tom.

2. A křížem kráž, nese nás život, ty važ,
   a možná stokrát deně sebe se ptáš,
   kolik je mír a kolik, kolik je strach 
   a kolik kamarádů vlastně máš.
   Jen když se postavíš a znovu zvedneš docela sám,
   nikdy tě neporazí žádnej hrom,
   protože když si večer stoupnem, oči do plamenů,
   tam někde u srdce jsme zase v tom.

3. A křížem kráž, nesou nás baby, ty važ,
   a stokrát deně ptej se, proč tu svou máš.
   Jestli tě každý ráno pohladí či přes pusu dá, 
   jestli ji miluješ, když usíná.
   A když je dobrá, tak tu svoji káru táhni s ní, 
   nikdy tě neporazí žádnej hrom,
   protože když si večer stoupnem, oči do plamenů,
   tam někde u srdce jsme zase v tom.