Kandík

Jan Nedvěd

Když se nad mou hlavou skláníš a něžně 
hladíš mojí noc, tichá ustýskaná
zvádíš v dlaních čáry na pomoc, když nám 
přejí šťastné chvíle, to pak příjdem k sobě blíž, aby 
nahá tvoje kůže řekla co ty nevidíš. 

Že je láska jako léto, jako třešní plný strom, jako 
květy bílé u zahrad, jako vody plný lom, jako 
slunce co se s vodou valí u nás Medníkem, když 
se večer stráne zbarví a kraj zazní slavíkem. 

Cesty po kterých se chodí, ty jsou jiné než bys chtěl, 
často rokle plné smutku, ty bys na kraj světa šel, 
zavřeš oči cítíš ruku a kolem vůni z medu včel, to 
te milá právě našla a chatka zmlkne v tichu těl. 

Že je láska jako léto, jako třešní plný strom, jako
květy bílé u zahrad, jako vody plný lom, jako
slunce co se s vodou valí u nás Medníkem, když
se večer stráne zbarví a kraj zazní slavíkem, jako
slunce co se s vodou valí u nás Medníkem, když
se večer stráne zbarví a kraj zazní slavíkem.