Kamarádi moji

Jan Nedvěd

1. Kamarádi moji, zahrajte mi píseň,
   něco nad čím srdce začne plakat snad.
   Někde až tam vzádu podivnou mám tíseň,
   jako bych měl v duši velikánský hlad. 

R: Kamarádi moji, hlava se mi točí,
   láska je ta tíseň, co mě bolí tak,
   že už neví coby plakali mé oči
   touhou zamlžené a rudé jako mák.

2. Kamarádi moji, co je to ta láska,
   to se člověk musí trápit a brát lék.
   Není to jen hloupost, na očích jen páska,
   tichá naděj na potom a trochu vzpomínek. 
R: 

3. Ne, láska není hloupost, ani páska v očích,
   láska je cit krásný tak jako lidský smích.
   To láska z Boží vůle ti hlavu, hochu, točí,
   a půvab tvoji milé a první lidský hřích.
   
R: + 1.

4. Až na lukách ji sevřeš a na zem lechce dáš,
   až obejmeš ji silně, pak možná nepoznáš,
   že Pán Bůh stojí při vás a bude všude stát,
   a nad každým, kdo umí upřimně mít rád.

1. + R: + mezihra 
R: + touhou zamlžené a rudé jako mák.