Přirození

Harlej

1. Byla jsi královnou všech, tvý tělo bralo mi dech
   a já byl šedivá myš.
   Ráno jsem před školou stál a jako blbec se smál,
   myslel si že o mně víš.
   
   Psal jsem Ti verše v parku, šmíroval při těláku,
   koukal Ti na kalhotky.
   A tys mě neviděla, vo mě bys nevotřela
   ani svý polobotky.
   
   A tak jsem všechno vzdal, pomstu Ti přísahal.
   
R: Na zeď jsem po setmění, nakreslil přirození
   a pod něj napsal pak, jméno Tvý.
   Nikdy se neusměješ, nikdy mě neoceníš
   a pořád jako vůl stát, mě nebaví
   
2. A pak jsem Tvoje boky, neviděl dlouhý roky,
   až včera na náměstí.
   Pil jsem tam teplý pivo a koukal jak jde život
   lidem co mají štěstí.
   
   Ty jsi šla naproti mě, bylo to jako v kině,
   trémou jsem ztratil rozum.
   Jenže Ty bez váhání, na místo přivítání
   dalas mi dvacet korun.
   
   Tak jsem ty prachy vzal, pomstu Ti přísahal.
   
R: (2x)
   
   A tak jsem všechno vzdal, pomstu Ti přísahal.
   
R: (2x)
   
   Tak jsem ty prachy vzal, pomstu Ti přísahal.