Blaník

František Nedvěd

 
1. Dvě šňůry bílejch patníků tiše běží kolem blatníků, 
   motor vrčí hůř než unavenej pes. 
   Dvě šňůry bílejch patníků jako perleť na mém hmatníku, 
   svítí na cestu a já si pustím jazz. 
 
R: S hudbou to zvládnu, stress nebo trému, zvládnu i žízeň, zvládnu hlad, 
   i auto mi jezdí bez problému, když v rádiu začnou Chattanogoo hrát. 
   Ale dvě šňůry bílejch patníků, ty mně vedou zpátky k Blaníku, 
         E          H               E   H H  - ) 
   tehle kopec, ten už od mládí mám rád. 
 
 
2. Dvě šňůry bílejch patníků a já mířím domů k Medníku, 
   jenže pořád slyším starý chorál znít. 
   Dvě šňůry bílejch patníků, ty mně vedou zpátky k Blaníku, 
   slyším cinkot meče o rezavý štít. 
 
R: 
mezihra: doprovod jako sloka 
 
R: 
   + tenhle kopec, ten už od mládí mám rád, no vážně rád.