Zelené francouzské pláně

Asonance

1. Tak jakpak se máš, Willy, příteli můj,
   dovolíš, jen si sednu do stínu na hrob tvůj.
   Horkým letním sluncem jsem rozpálená,
   chodím celý den a jsem unavená.
   Podle náhrobku vidím - slavils osmnáct let,
   když jsi v zbytečné válce opustil tenhle svět.
   že jsi nestřílel první, když přišel rozkaz vpřed.

R: Hrály píšťaly k tomu, nesli tě zpátky domů
   a zazněly salvy, když tě spouštěli níž.
   A když kněz dělal kříž nad tvým tělem,
   začly dudy zvolna hrát tesknou píseň.

2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,
   vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,
   i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety,
   v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
   Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
   v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná
   zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,
   která nikoho dávno už nezajímá.

R: Hrály píšťaly...

3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,
   barvy ze strání svítí pestrou paletou,
   horký letní vítr začal od moře vát,
   žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
   Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
   a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
   že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
   že zničil a proklel celá pokolení.

R: Hrály píšťaly...
   + A když kněz dělal kříž nad tvým tělem,
   začly dudy zvolna hrát tesknou píseň...