Ptákům křídla nevezmou

Asonance

capo II

1. Tam pod vězeňskou zdí jsem zaslech' dívčí nářek:
   "Milý, ty mě necháš samotnou,
   že jsi z panské sýpky krad', když tvé děti měly hlad,
   v dálce vězeňskou loď vidím zakotvenou."

R: Ptákům, těm křídla nevezmou,
   dál vznášejí se volní oblohou,
   kde jsou oni a kde jsme my, naše láska a naše sny,
   jenom zármutek teď zůstal nad krajinou.

2. Hlas za vězeňskou zdí jí tiše odpovídá:
   "Je pozdě, lásko, nesmíš litovat,
   vždyť proti pánům jsem se zved', chtěl jsem změnit tenhle svět,
   teď musíš naše děti vychovat."
R:

3. Za hrází přístavní noc bledne do svítaní,
   temný obrys lodi splývá s pozadím,
   těžko se slova nachází, ať tě, lásko, Bůh provází
   na cestě k dalekým břehům australským.

R: + kde jsou oni a kde jsme my, naše láska a naše sny,
     jenom zármutek teď zůstal nad krajinou ...