1. Když není co hrát a zívá se víc a víc pod křížek propletených duší snáší se den a každej co rád i pití má rub a líc Pán Bůh už tuší nám den končí svítáním. 2. Ráj povídálků, co prohráli zmoudření v konečcích prstů tichej vesmír, jak zpovědník tak nade vším sám nad nicotným snažením bloudí po bílejch místech duší neklidných. R: Bůh neumí brát, to podzim po stráních courá a po troškách bourá, co máš rád náš malinkej stát, moc ledových králů pomluv a svárů pošle spát pošle spát. 3. Už posílá nám mladičká komteska z plání co nesou krajem vítr časů minulých vzkaz nejsi tu sám, jenom se potichu dívej kreslím ti na oblohu píseň, jen ji vzít. R: Já neumím hrát... 4. Tři slzy za chudý lid, v hospodě zas už se svítí pár hodin spánku než se kouzlo vytratí na chvíli pod hlavou mít svetr, co po ohni voní a číst si v obloze než stránku obrátí.