sbor: Chtěl bych žít tam, kde nemaj věci stín. V údolí skřehotavých vran žil starý vetchý Indián, tvář vysušenou jako kmín, seděl jen a hleděl na svůj stín. R: Hned pryč a v dál já cvalem koně hnal a křížem krážem tohle místo hledám. Ptám se ho:"Řekni mi, kam jít, kde se dá život šťastně žít." Zaskřípal jako starý mlýn: "Zajeď tam, kde nemá nikdo stín." R: Hned pryč a v dál já... V údolí skřehotavých vran byl rudoch dávno pochován. Já ještě hledám světa klín, kde chci žít, kde věci nemaj stín. R: Hned pryč a v dál já... V údolí skřehotavých vran byl rudoch dávno pochován. Já ještě hledám světa klín, kde chci žít, kde věci nemaj stín.