Srůstá s dolinou a stráňkou zaschlá stará dřeň, noc víc. Mám prý skončit s ní, s tou pláňkou, než pokácím jí, chtěl bych jenom říct. Pláňko, pláňko štíhlá, lákáš míň už včel. Pláňko, pláňko štíhlá, a já vždycky Dmirád tě měl. Vezmu náruč dalších stromků, zasadím je blízko chlomku, přihrnem je hlínou havraní, dívej, z těchhle stromků žádný nezplaní. Pláňko, pláňko štíhlá, kvítků máš jen pár, pláňko, pláňko štíhlá, i strom bývá sám a stár. Pláňko, pláňko štíhlá, radost máš z nich mít, pláňko, pláňko štíhlá, v nich kvést můžeš dál a žít.