Když jdou na mužskýho léta

Waldemar Matuška

Když jdou na mužskýho léta
Když jdou na mužskýho léta, což se může stát i nám,
když se čáry v jeho tváři podobají roklinám,
když má duši hodně popsanou,
jen torza lásek zůstanou
a jeho řeka míří k mořským písčinám.

Takhle otevřít si knížku s jednou rukou za hlavou,
když si splní přání a má ticho, čas a klid, usnout lehkou línou únavou,
zajít ke starýmu křížku, cestou sladce loudavou
a žít zábavou, jen zábavou.

Když jdou na mužskýho léta, teprv je to vážně chlap,
strašně rychle zapomíná, kdy ho život kous a škráb,
místo kouzla tichých večerů, zas tahá lidi z malérů
a vůbec neuznává slova "stár" a "sláb".

Když jdou na mužskýho léta a akdyž se tu dlouho rval,
když jdou na mužskýho léta a moc mu už nejde cval,
stejně nežije jen v úvahách a sebe sám si zapřahá
a do posledka táhne tu svou káru dál.

A káru svou si táhne dál.