Jsou tóny, které se ztrácejí a krátce, krátce zní, má láska pláče a zdá se jí, že už mě nevězní. nedozní, zní vážně krátce, má láska pláče a je z toho nervosní, říká, že jsem zrádce. Ta dívka nejdřív mě spoutala jak vězně v náručí a teď je beze mne zoufalá, snad jí to poučí. Snad utiší krásný pláč, až pochopí, že jsem hráč. Já blázen o její lásku hrál hru mírně hazardní a pak jsem o výhru málo stál, jen málo, jen pár dní. Já hrál jsem, přiznám se, malinko falešně né právě správně a když jsme jednou šli za město na třešně, líbal jsem jí v trávě. A tam se z ní stala má milá, na krátko, krátko jen, i když mě svou vůní zmámila, já byl spokojen. Snad utiší krásný pláč, až pochopí, že jsem hráč. Jsou tóny, které se objeví a dlouze, dlouze zní. Má láska pláče a zdá se jí, že zas mě uvězní. Ví, že jsem jen bídný hráč a zvítězí krásný pláč.