1. Jako pinpongovej míček si občas trochu připadám, od rána do večera lítám, a nevím odkud, ani kam, okolo jenom samí hráči, už dávno jejich finty znám, já vážně jednou řeknu: stačí, teď někam poletím si sám. 2. Tak denně stokrát ránu chytím, a každá jinou faleš má, nikdo se neptá, jak se cítím, jestli mě ping-pong zajímá, ty rány stále více bolí, zejtra už budu muset říct: kašlu vám na zelený stoly, než dělat míček, raději nic.