1. Jako zapálená stodola jsem shořel na venkovským prázdným nádraží, ani popel, ani trochu kouře, natož tvoje prsty na tváři, jak nějakej papír vod cukroví vodkopnutej přes dvě koleje, každá z vás se dneska pro mě strojí, každá z vás se s jiným miluje. R: Kolik jsem vás ztratil na svý cestě do ráje, přesto hledám dál, vždyť možná zrovna tady je, pak klopí oči hanbou, že je krásnější jak noc, a kytary zní sambou z léta do vánoc. 2. Proč jsou tváře andělů, můj bože, podobné všem Juliím, co znám, žádná z nich mi neustlala lože a žádné z nich jsem lože neustlal, za okny zní samba a já čekám na venkovským prázdným perónu, sbírám síly vodjet prostě někam, sednout do prázdnýho vagónu. R: *: Jako zapálená stodola jsem shořel na venkovským prázdným nádraží ...�