1. Můj kůň je vlastně kobyla, co na hřbetě mě nosila, když jsem byl ještě malý dítě hravý, teď ke stáří je praštěná, a když chci skočit do sedla, kope, kouše, prostě nemá mravy. R1: Když řeknu "čehý", jde klidně "hot", když jí dám vostruhy, zastaví krok, všechno dělá navopak, teď dostala chuť na koňak a na pravej námořnickej grog. 2. Cik-cak chodí vod mládí, sem-tam kousne do trávy, jen vočíčkama přivožrale mžourá, rum už z dálky zavětří, a já tuším neštěstí, že se dneska večer zase zbourá. R1: 3. Má kobyla je praštěná, kus světa se mnou sjezdila a v každým městě po hospodě pátrá, jak jí mám být příkladem, když mě vidí den co den, že mi měkne mozek, tvrdnou játra. R2: Řeknu "čehý", jde klidně "hot", dám jí vostruhy, zastaví krok, všechno dělá navopak, teď dostala chuť na koňak a na pravej námořnickej grog. 3. Až nás Pánbůh zavolá, tak moje stará kobyla mě u nebeský brány jistě shodí, svůj vratkej krok zamíří tam k nebeskýmu šenkýři a vodtamtud nás nikdo nevyhodí. R1: + [: a na pravej námořnickej grog ... :]