1. Jako by najednou zničehonic od lesa zavoněl dým ze suchých větví a březový kůry, a kdo týrá struny, co vím, je podivná doba a podivný čas, najednou už není kdy na dobrý slovo a náramek z trávy, jen blázni se ženou za nadějí. R: Vrátit ten svět a nekončící indiánský léto, vrátit ten svět bobříků a týpí na loukách, vrátit ten svět, kde ti holky hlavu v trávě spletou a nad ránem je vítr rozfouká. 2. Už se mi zdává co druhou noc, že někde někomu scházím, někomu málo a jinýmu moc, jak písničky, co sem-tam házím, je podivná doba, podivný čas, ale tam za kolejí jsou ještě cesty tenký jak vlas, cesty, co vedou do nadějí. R: + a nad ránem je vítr rozfouká ...