1. Už se vánkem líný vítr stal, už si jménem říká den. Jen já však pořád čekám dál, až z dálky příjde sen. Až se z dálky vrátí hříšně sám i s tím svým věčným proč. Čas vlídně lásky spočítá a spustí kolotoč. R: Za deset růží s vůní papíru dám lístek tam i zpět. Směr štěstí šíté na míru a bíločerný svět. Svět prázdných dvěří, prázdných skel, ze růže pouťové. Ať dál se točí kolotoč i mé sny bláhové. 2. Kdesi bílou křídou zázraků klaun život úvod psal a měsíc, dávný ponocný, mu první jméno dal. To ráno přišlo málem dřív, než věčný tulák sen. To ráno růží bez trní, to ráno sladkých jmen. R: Za deset růží...