1. Čest - hraná z gest na pár let, z hvězd psaná nazpaměť, měnivý je tvůj svět, svědomí v kleci vět. Většinou vzdá svůj hold, holčičkám zkaženým, nevěstám z blázněným. Kdo ví proč, kdo ví kdy ? Čas vynechá i sliby tvý ! 2. Cit - je jen hit z milých slov, z pomníčků čerstvých vdov, zraněných iluzí, že začnou zítra žít. Žít a zas chvíli hřát, ze svých snů zděšený, naposled nevěrný. Kdo ví proč, kdo ví kdy ? Čas vynechá i sliby tvý ! 3. Čas - odměří mžik tvých řas, v řadě dnů napospas, v pasti slov, co kdo dal, danajským už jsme blíž. Bledí v svých svetřících, v křiku vět bloudící, city měst světících. Kdo ví proč, kdo ví kdy ? Čas vynechá i sliby tvý !