Ty jsi byla stále šťastné údolí tobě pořád zářil v očích smích já věděl že mé rány přebolí jak jen se dotknu dlaní tvých Když tě viděl táta řek´ mi vzápětí: ta se umí vážně hezky smát ten úsměv vypůjčený od dětí mě vítal v týdnu sedmkrát R: Když jsem tě neviděl pak dlouhou řadu dní žil jsem jak trosečník ,nic víc pak přišel lístek,pozdrav poštou polední a já už nemoh dál větrem jsem se stal jenž ti letí říct: Ty jsi moje stále šťastné údolí do něhož se z dálek vracím rád tvůj úsměv léčí mě i chlácholí v něm vidím důvod proč se smát R: Teď máš už vrásek pár a ztrácíš dětskou tvář o kalných vodách víš už víc však přesto schováváš si úsměv pod polštář a ten jak sladkou číš dál mi nabízíš R. Teď máš už vrásek pár a táta není živ kdo za něj ocení tvou líc? vždyť ty jak léta jdou,jsi stejná jako dřív i já jsem stejně mlád větrem chci se stát jenž ti letí říct : Vedle tebe skálu v písek rozdrolím zapomenu trápit se i bát jen zůstaň stále šťastným údolím kam já se z dálek vracím rád