1. Tak pokud já vím, to začalo tím, že šel jsem náměstím, se svou Mášou, svou láskou. Dál kousek byl sad a soumrak už pad a já chtěl blíž se znát se svou Mášou, svou láskou. R: Jen stromy se dívaly, jak jsem krásně zoufalý, jak se ptám, jestli smím. Jak dobývám básněmi její tajná území s úspěchem nejmenším. 2. Můj přítel se smál, tak nedojdeš dál, prý abych líp to hrál, se svou Mášou, svou láskou. Pak potkal jsem ji až za spoustu dní a přítel můj byl s ní, s mou Mášou, mou láskou. R: Jen stromy se dívaly, jak jsem krásně zoufalý, jak už dál nechci žít. Ty smutky zas opadnou, jenom příchuť záhadnou vzpomínkám nelze vzít.