Až louky rozkvetou a sluncem skrásní stanu se poetou a budu psát o vodách, které hučí, o osadách, které spí o dívkách, které učí, co se smí, je, jé, jé. Nad krajem rozkvetlým ti umnou básní nejlépe vysvětlím, že mám tě rád Pak možná v tichu lesním co nesmím poznám sám. Přesto tam prosbu svou zašeptám. Nad krajem rozkvetlým ti umnou básní nejlépe vysvětlím, že tě mám rád. Pak možná v tichu lesním co nesmím poznám sám. Přesto tam prosbu svou zašeptám, přesto tam prosbu svou zašeptám, přesto tam prosbu svou zašeptám.