Bylo to dávno před lety, divočina zavolala a srdce trampů ozvěnou na volání se ozvala. Táhli proti proudu, táhli dála-vou tam, kde lesa stín se snoubil s Vltavou v panenském kraji bez lidí prožili pak pohádku svou. R: Svatojánské proudy báje ztracené s kouzlem bílích peře-jí . Čas odvál ty chvíle mládím zlacené, jen vzpomínky zahřejí. Ty krásné táboráky v měsíčních nocích zůstanou navždycky skryty hluboko v srdcích. Svatojánské proudy krásno dali všem. Nikdy nezapomenem. Doba osudem určená krajiny tvář proměnila, tu divukrásnou přírodu velká voda zaplavila. Nádherný ten koutek vroucně milo - ván zůstal v temné hloubce navždy pochován, však jeho obraz v myslích všech na věčný čas je uchován. R: Svatojánské proudy báje...