1. V Jokohamě v přístavu, kde noc vládne tmou, loučil se tam námořník se svou dívenkou /: a Japonečce malé slzičky stékají, když jeho rety rudé slova lásky šeptají :/ R1: Má japonečko malá, dřív než zvadne sakur květ, tvoje láska neskonalá přivede mě k tobě zpět, /: ta chvíle odloučení rozplyne se jako dým a potom děvče milé, budu navždy jenom tvým :/ 2. Byl to ale námořník, co pro ženy žil a v každičkém přístavu z číše lásky pil, /: na Japonečku malou dávno už zapomněl, na její rety rudé, které kdysi líbat směl :/ R2: Má Japonečko malá, až zas budu s tebou sám, tvoje láska neskonalá povede mě ke hvězdám /: a jaro až se vrátí všude bude plno krás pak děvče moje milé, já se k tobě vrátím zas :/