1. Každého jitra z toho přístavu vyplují bárky a lodě do moří, a slunce kulaté jak míč v ranním úsvitu v dáli se z hlubin vynoří. Jen děti z Pirea se po břehu loudají, moře jim nohy omývá, ty modré nedozírné dálky je lákají víc nežli země šedivá. R: Co moře zpívá pod křídly kormoránů, o tom se zdává k ránu všem dětem z Pirea, snad každý mívá své jedno velké přání, sní o něm za svítání, jak děti z Pirea. 2. Každého večera se k přístavu, bárky a lodě vracejí, ty čluny připlouvají s nákladem ryb, starých lásek a nových nadějí. Jen děti z Pirea už nejsou zde na břehu, dávno už musely jít spát, a budou do ranního úsvitu snít o tom všem, o čem snily tolikrát. R: