Pohádka Ten princ už od dětství měl štěstí a ne malý tři němý sudičky mu u kolíbky stály nebejt ten mráz a pak že bloudil v černym lese čtyřicet kašpárků ať jeho rakev nese jeho rakev nese Ten princ žil v pohodlí a byl zavalen city šlehačkou, podlostí a spoustou senility nebejt tý vichřice, co zřídka zažije se čtyřicet kašpárků ať jeho rakev nese Sám pan král Pitomec ho krmil dobrou radou jak prachy vydělat a taky jak se kradou kdyby se neuřval tím věčným: Bože, kde jsem? čtyřicet kašpárků ať jeho rakev nese Je to jako sedět na žhavejch kamenech je to jako kačera nakopat do biskupa a pak biskupa nakopat do kačera srnky dneska neběháme, neběháme jeleny vykukujem zajíce a střílíme na prince a potom ho položíme na máry, na máry a všechno, co řeknem, bude: kecy prdy beďary! Ten princ žil pro jedno: vzít meč a zabít draka jenomže začal pít a léta se jen flákal a potom čert ho vzal, tak děti radujte se čtyřicet kašpárků ať jeho rakev nese