1. Kdo ví, proč to hříbě tak v lásce mám, stádo mu zbloudilo bůhvíkam. R: Ať sníh či déšť padá tmou, já a můj Doney Gal nesmíme snít, stále dál cestou zlou já a můj Doney Gal musíme jít. 2. V zádech už máme snad tisíce mil, stále jen spolu jdem, neznáme cíl. R: 3. Až z nás jeden zůstane v klínu hor, já ať to jsem, a ne můj Doney Gal. R: 2. Proč jsme k sobě chladní jako mlha, která naše srdce zakrývá, kdo na vrchol nikdy nevyšplhá, 3. Ve srovnání s jinými jsem šedý, doufal jsem, že nevadí to snad, písně, co se hodí pro Nedvědy, nedovedu zpívat ani psát. 4. Každý by měl zůstat sebou samým, i mně se to možná poštěstí, 5. Málo mluvím, což je škoda hrozná, v tom je lidi těžké předělat, každý by však beze slov měl poznat, kdo ho má a kdo ho nemá rád ...