1. Břéťa a Cyrda byli z téže Lhoty, dvě světla v naší kasárenské bídě, znali hrát na všechno, neznali noty, říkali:"Synku, civil přijde, [: a my ťa zveme na mladé." :] R: Takové víno pijí vladaři v Utopii anebo princezny z Panenských ostrovů, v měsíčné noci bledé k nám svatý Martin jede, když cinkneš sklenkou, kůň ztratí podkovu. 2. Přijel jsem večer těsně před Martinem, po sedmi schodcích sestoupil jsem dolů, vzduch voněl uzeným, sýrem a vínem a já byl šťastný, že jsme spolu, [: no a s tím jejich pokladem. :] R: 3. A byl tam s nimi také jistý Vlasta, pan farář někde od Svatého Jana, nábožně pozvedal, s vínem se laskal, zvláště ty táhlé zpíval s náma, [: první tři litry po tónem. :] 4. Řekli, že musím počkat do půlnoci, až na Martina sklenky cinknout mohou, "zákony ctíme, nejsme přece cvoci," kázal pan farář vratkých nohou [: a rozmazaných obrysů. :] R: 5. V paměti díry prostřílené broky, kostelní zvony dolehly k nám zvenku, slyšel jsem kopyta, pak něčí kroky, ten, který vešel, zvednul sklenku, [: Martin si s námi připíjí. :] R: