1. Ta tečka v dáli, to není loď, to odplouvá rok mého narození, s kulatými okýnky, maškarní rok mého narození, rok tancující a asketické naděje ve znamení budoucího komfortního života. A člověk se do života vrhá výhradně po hlavě, jó, dokonce jsem se o tobě nejdřív dozvěděl, že vlasy máš tmavé, úplně nejdřív přicházejí v bolestech na svět vlasy, proto taky první, už bez bolestí, odcházejí, naprosto poznenáhlu, jak dým. R: Jakube, Kubo, Jakoubku, přesívám peří holoubků, copak si pro tebe připravil svět, copak si pro tebe připravil svět? 2. Ta tečka v dáli, to není loď, to odplouvá rok tvého narození, s kulatými okýnky, neklidný rok tvého narození. Rok absurdní a tápající naděje ve znamení touhy po obyčejném životě, a zdá-li se ti, že se ta loď naklání a mává komínem, tak to není mávání, to se kymácí zem. R: