1. Za strání porostlou planým vínem je z kamenů na potoce hráz, tam začíná, skryt borovým stínem, do země nikoho sraz. 2. Území pro náhodný známý, naivní a poctivej svět, kde světákům z bot čouhá kus slámy a víly nesvedeš hned. R: Je loukou plnou rozkvetlých sluncí a možná něco, jako je mech, i tůněmi, kde číhají sumci v tvých snech, ta zem neleží za velkou louží, je pro všechny a není to stát, zem nikoho a každýmu slouží, kdo má lidi rád, ohohó ... 3. Máš-li místa na duši bílý, kam zatím život ti nedosáh', ač zkouší vejít každičkou chvíli s inkoustem na manžetách. 4. A pakliže ty místa tam zbyly, i navzdory těm, co mají zlost, i navzdory těm, co všude byli, jsou do země nikoho most. R: