1. Polykám nasucho a zahřívá mě dech, říkám si:"Tak už toho jednou provždy nech," vždyť zase nepřijde a budu si plést rafičky hodinek a ulice měst, nikdy nic neřekne a nechce si číst, když poštou posílám jí za listem list, a kdyby viděla, tak bude se smát, jak růže kradený strkám za kabát. R: Poslední kabriolet, ohohó, jsem já, a je mi sto let, jsem křeslo s tíhou hosta, ohohó, od jedné sčítám do sta, poslední Juan jsem Don, zvon zvoní "don-diri-don" a hvězdy nad mou hlavou střídají levou-pravou. 2. Zůstávám sám nad sebou v údivu stát, z jakýchže dálek lze mít někoho rád, někdo by plakal, jiný do něma pil, někomu v počítači náhodou zbyl, možná nás dělí jen pár směšných pater a je to něco jako pravidla her, vždyť každá víra staví do prázdna most, a spadlých mostů - těch už bylo dost. R: