1. Kdo ví, proč mi pořád v uších zvoní, jestli dozvím se, kdo na mě vzpomíná. 2. Můj sen, stádo poplašenejch koní, možná máma, možná milá proklíná. R: Jsem na cestě ven a v hospodě zdám se jen když končí den, pak zaháním v dálce mý svědomí zlý, co nade mnou s tmou vyhrává, jsem na cestě ven a u čáry bílý mě skelety aut vezou co chvíli na jinej flám a do jinejch míst, nežli znám. 3.=1. *: Co už jsem zkazil a co rozmetal jsem zas, to stěží napravím, všem blízkým ublížit co nejmíň chtěl bych včas, i když se léta nesnažím. 4.=1. R: 5.=1.