1. To ráno jsem trochu zaspal a pak v zámku zlomil klíč, mám den, průšvihovej den, takže než jsem z domu vypad', jedenáctá byla pryč, prostě hroznej smolař jsem, a než mi stopnul auťák, to byl dlouhej čas, jel pomalu jak hlemýžď, no že prej nikam nemusí, pak slabý kafe v motorestu, vem to ďas, a náklaďák, co, místo aby jel, spíš jenom rámusí. R: Mám den, průšvihovej den, i autobus mi ráno roha vzal, když jsem k tobě jel, čert vem, jízdní řády vem, pak na stopu jsem promok' jako pes, průšvihovej den. 2. Ve tři jsem tě doma hledal, no, a tys tam nebyla, mám den, průšvihovej den, napsal vzkaz a na dveře ho za kukátko zastrčil, třeba jsi šla jenom ven, že čekám do půl šestý, pak mi jede vlak, na nádraží v restauraci, tam, co nejsou ubrusy, a když jsi přišla, deset minut zbylo pak, abysi mi řekla, že už jezdit nemusím. R: + pak na stopu jsem promok' jako pes, průšvihovej den ...