1. Smutný perón, ospalý je nádraží, na kolejích není žádnej vlak, jsem tu sám, a to mě trochu zaráží, a snad pojede aspoň náklaďák. R: Víc takovejchhle nádraží, víc prázdnejch kolejí, jsem jak strom, co zůstal v zimě bez listí a čeká, až ho zjara zahřejí. 2. Píšu ti svý čtyři řádky, drahý můj, snad ti na pár neděl vystačí, nechci zůstat jak tohle prázdný nádraží, tichý, smutný, plný bodláčí. R: 3. Člověk má mít jednu lásku překrásnou, která je jak na obloze pták, ty máš dvě, a jednu trochu nejasnou, a já mám dost už všech Jobovejch zpráv. R: R: