Nerad bych zapomněl rána, která začala u loučení, já, šedá promoklá vrána, jsou trestem i odpuště ním.. Možná jsem chtěl jenom zkusit, zda vůbec se zapome ne, že štěstí může i dusit, když mi voněla do ramene.. To po té vůni se stýská a šeptání třetího druhu.. V dálce se nad Tatrou blýská, když ji svlékám - němého sluhu.. S půlnocí otvírám průhledy, kde koukám se do minula.. Po svém žijou si staré pohledy, vůně z poutí, co vyvanula.. To po té vůni se stýská, po šeptání jiného druhu.. Rudě se nad Kladnem blýská, když oblékam němého sluhu.. Zesmutním, bože, kde jsou střípky pohybů, melodií.. I všichni ti, kteří už nejsou asi v nás, dokud nepůjdem žijí.. Nerad bych zapomněl rána, která začala u loučení, já, šedá promoklá vrána, jsou trestem i odpuštěním.. Možná jsem chtěl jenom zkusit, zda vůbec se zapomene, že štěstí může i dusit, když mi voněla do ramene.. Možná jsem chtěl jenom zkusit, zda vůbec se zapomene, že štěstí může i dusit, když mi voněla do ramene..