1. Modrá je jako balónek ta naše zem, jeví se prý tak každému, kdo letí sem, po věky nad hlavou mraky ženou, radujem se i trápíme za tenkou stěnou. R: Po různých kolejích do čtyřech stran vlaky jedou k cílovým stanicím, on každý má svůj cíl, stejně nás nakonec na jednom nádraží svedou, nádraží, dobrou noc, a pak už jen "na neviděnou". 2. Pospolu, a přece každý sám žijem svůj den, pro lásku, pro závist, na očích všem, ztracení, každý z nás své blízké hledá, černá k černé a k bílé bílá vrána sedá. R: 3. Nad horou vševěd posvítil na další den, všichni jsme dávno na nohou, pomalu jdem, do kopců pastýři ovce ženou, zvonečky zní, na neviděnou, na neviděnou ...