1. Jsou dálnice jsou cesty, co odněkud někam jdou, jsou silnice jsou stezky, nastup a vyjeď svou. Dálka je oponou z patníků, dálka je oponou. 2. Před sebou jenom obzor, za zády pocení měst, pak snad vztyčený palec, sveze tě jednou s cest. Dálka je oponou z patníků, dálka je oponou. R: A tak hledíme tu tiše na sebe, klikaté a od prachu šedé cesty jsou až k soutoku nebe s Vysočinou. A tak hledíme tu tiše na sebe,lesy,kopce icesta má vede nahoru tam až k soutoku nebe s Vysočinou, Vysočinou. 3. Je pás oblých hor pokorný cíl, nemnoha poutníků, na lesní dlani spí plátěný, dům romantiků. Pás hor je oponou poutníků, pás hor je oponou. 4. Co jen písní o ní chtěli hrát, navštiv je básníku, jenom vítr jednu píseň znal, z oblýskaného hmatníku. O toulce vonící Vysočinou, o toulce vonící. R: ... Vysočinou, Vysočinou, Vysočinou.