Bože, Ty víš, že bolest někdy vyvěrá hloub než z pekel, hloub než z podpeklí A já se snažím sebrat na dně z ran A nepřidat k těm, co utekli Bože, ty víš, jak těžko uvěřit, že čas Vládne zapomněním jako mečem kat Ještě hladit uši odřený a už nastavit krk zas´ a vysvětlení nežádat a nečekat R: Ono to stejně občas zabolí Je v každý ráně aspoň jeden srůst Tahám si prohry jak lístky z tomboli Vždyť jen prořezanej strom může vejš růst Bože, Ty víš, jak srdce na dlaň vytáhnout hloub než z žeber, hloub než v podžebří Skálu v cestu dát mi, poručit s ní hnout A když to svedu, tak mi pošleš milost dřív R: R: Bože, Ty víš, kolik to někdy stojí sil Vydržet a k odchodu se nesnížit Když svět se v slzách v jednu skvrnu slil