1. Jdu po staleté dlažbě uličkou, které jméno dal Svatý Bartoloměj A lampa, která tu rozpouští tmu, je tak velkorysá v téhle smutné době Z tváře mi umyje stín, zdarma, to nepochopím Každý má místo pod sluncem, jí stačí místo pod tmou 2. Začalo pršet, to veliký pan Šéf už se nevydržel na tu špínu dívat Vytáh jsem deštník, mám totiž chuť chvíli se před celým světem skrývat S deštníkem jistota je, že dnes mi hlavu nikdo neumyje Každý si hledá výsluní, on šťastný je, když prší R: Vdechnu-li život předmětům, na svět rázem změní se mi pohled Pohladím kliku u dveří a vždycky pozdravím svůj oběd Závorám u trati vystřihnu poklonu, na světě bývá to tak Člověk se totiž ukloní jenom když ujíždí mu vlak 3. A jak si žiju, hledám odpověď, k čemu je blázen vlastně dobrý Našel jsem kámen, tak jsem ho zved a jen pro radost ho trochu stranou hodil Rázem já odpověď znal, ten šutr mi totiž poděkoval Už dlouho ležel na místě a teď s ním někdo pohnul R: A proto chodím po světě a hážu kamením, ať se každý diví Podpírám tajně zábradlí, které se prohýbá pod náporem lidí Čaj, ten si udělám z vlažné vody, abych hrníček neopařil Člověk by tuhle moji práci stejně neocenil R: Vdechneš-li život předmětům, na svět rázem změní se ti pohled Pohladíš kliku u dvěří a vždycky pozdravíš svůj oběd Závorám u trati vystřihneš poklonu, na světě bývá to tak Nechceš-li, nemusíš se dívat, jak nám v dálce mizí vlak