1. Já znal obraz náš z kaluží a jíl cesty byl pro něj vhodný rám. Jen louž blýskavá občas ví dává to, jak se já k ní tajně skláním sám. R: Kde jen mám, kde mám tvou hlavu choulivou Proč je louž tak krutě pravdivá? I pták žíznivý ten se bál z ní pít, to když v ní mou tvář tolik smutnou zhlíd. 2. Nevěřím, a tak s nadějí měním louž a také z jílu rám. Proč dál zrcadlí stejný pohled vychladlý, proč ptám se marně dál, kde tě mám. R: Kde jen mám... 3. Kde jen mám, kde mám tvou hlavu choulivou. Proč je louž tak krutě pravdivá? I pták žíznivý ten se bál z ní pít, to když v ní mou tvář tolik smutnou zhlíd. 4. Já znal obraz náš z kaluží a jíl cesty byl pro něj vhodný rám jen louž blýskavá občas vídává to jak se já k ní tajně skláním sám. To jak se já k ní tajně skláním sám.