Mít tisíc živo tů, moh bych si ten svůj nanečisto psát, brát jeho nahotu, škrtnout každé fuj, složit reparát. Dojít k lásce, na dno věcí, spadnout k jádru pamětí, s tím, že vše příště opravím. Vnitřní oči mít jak slepci, umřít v ženském obětí, být klidný, přitom bezhlavý. Mít tisíc životů, tak ten současný klidně rozházím, žít jehle na hrotu, štěstím nešťastný, jít i do zkázy. Dojít k lásce, na dno věcí, spadnout k jádru pamětí, s tím, že vše příště opravím. Vnitřní oči mít jak slepci, umřít v ženském obětí, být klidný, přitom bezhlavý. Jen život chvíli na to mám dát obsah cíli musím sám, čas nedá souhlas k opravám cíl minout, o vlas prohrávám. Mám jeden z životů, čáru klikatou v daném století, sním v trávě u plotu s hlavou bohatou kudy poletím. dojdu vůbec snadno k věcím, dojdu k jádru pamětí, mám sílu na trám únavy. Budu umět křiknout nechci, místo křivých souvětí, čas, kdy se náhle zastaví.