1. V sádře hlavu mám, proč, teď svěřím vám, podkova, prý pro štěstí, spadla a, to neštěstí, já pod ní právě stál. 2. Hlava bolavá, trochu děravá, v sádře celá zalitá, neholená, nemytá, je zlá a taky nezdárná. R: Jak železo udeřilo, tak v ní něco přeskočilo, že se zcela vykouřilo jméno dívky mé, ať ji trápím sebevíce, mlčí jako zpovědnice, vzpomenout si ne a ne a ne. 3. Se srdcem raněným, mozkem zazděným střídám města ulice a každé pěkné mladice se ptám, zda jsem její elegán. R: "Mohl byste jím snad býti, musíme to promysliti, to byste však nesměl míti hlavu sádrovou, můj chlapec má hnědé vlasy, černé oči plné krásy, a vy jenom kouli gypsovou." 4. Teďka, když to vím, závěr učiním: na podkovu, šťastnou věc, věří jenom pitomec jak já, jak byl já, jak já, jak já.