*: Když po dvaceti letech potkáš kamaráda, se kterým sis na vojáky hrál, na četníky, na zloděje, na semafor u koleje, na kuřáky listí a tak dál, na doktory medicíny a na ještě větší klukoviny, až se dětský rozum červenal, může to být radost, nebo jenom taktu zadost, může se stát, že půjde dál. 1. A ty budeš stát v dlouhé chodbě a pohled z něj nespustíš, dokud ti neselžou oči obě, dokud to všechno v sobě nepřekřičíš. 2. Kdybys byl poeta, napsal bys báseň, kdybys ho neznal, snad bys mu záviděl, ale ty jseš klaun a o otci blázen, jakého nikdo ještě neviděl. 3. Odcházíš dolů mezi náklaďáky a mezi lidi, co tě pozdraví, dají ti panáka, žádné dlouhé fraky panáka na kuráž a na zdraví. 4. A pak tě viděj' lidi v telefonní budce, změněným hlasem přes kapesník špinavý jak křičíš:"Chci mluvit s kamarádem," a telefon se s tebou nebaví. 5. My všichni měli kdysi spolužáky, v myšlenkách vracíme se znovu do školy, pešek okolo nás chodívá taky a máme obyčejné idoly. 6. A tak nás viděj' lidi v telefonní budce, změněným hlasem přes kapesník špinavý jak křičíme:"Chci mluvit s kamarádem," a telefon se s námi nebaví.