1. Vždycky když mě lidi štvou, když mě v duši zazebe, vydám se na cestu svou, vede skoro do nebe, skoro do nebe. R: |: Petřínská rozhledno, z tebe je pohledno, domy jak krabičky, lidičky maličký, v té chvíli zdá se mi, hezky je na zemi, Petřínská rozhledno. :| 2. Vždycky když už pocit mám, že to nikam nevede, na tebe se vyšplhám, buď veleben pohlede, hm hm hmmm. R: 3.=1. R: |: Petřínská rozhledno, z tebe je pohledno, malý jsou starosti z vršku tvé jasnosti, krásná seš, nemládneš, slib, že nám nespadneš, Petřínská rozhledno. :|