Orinoko, kde leží jen stará zem? Modly bohů v pralesích už volají, stromy staleté ty písně šeptají. Řekou vzhůru v proudu dech se zatají, každá míle, každý den je nadějí. R. Až ráno Orinoko rozezpívá, a žár sluneční smyje noci chlad. Tam v stínech anakonda oběť svírá, než slunce dá ji signál, čas je spát. Můj člun pokřik ptáků doprovází, vstříc tam, kde v dáli naleznu svůj cíl. Orinoko, k tvým pramenům míří člun, který nocí předků vede slunce bůh, dnu i noci vládne jeho silný duch. Šípem vystřeleným pozdraví tě druh, země podá čisté vody svěží vzduch. R. Až ráno ...